Meditace, kterou lze volně popsat jako cvičení o samotě, při němž člověk zaměřuje pozornost do svého nitra, není v žádném případě novým objevem. Je praktikována po staletí a v západní tradici se pravděpodobně poprvé objevuje u Egypťanů, kteří ji využívali k náboženským účelům od 4000 př.n.l. až do pádu civilizace. Starověcí Hebrejci také nepochybně praktikovali meditaci a nejstarší zmínka o této praktice ve Starém zákoně se týkala Izáka, který „odešel v podvečer rozjímat na pole“, když čekal na svou snoubenku Rebeku, která přijížděla do jeho království (Gen. 24, 63). Později v historii dával Jozue svým lidem tyto rady: „Tato kniha zákona neodejte od tvých úst; ale budeš o něm rozjímati dnem i nocí, abys mohl zachovávat a čini vše podle toho, co je v něm psáno: jedině pak učiniš svou cestu příznivou, jedině pak budeš mít velký úspěch“ (Joz. 1, 8). Kniha žalmů obsahuje několik zmínek o meditaci, obzvláště pak žalm 119, který zdůrazňuje důležitost rozjímání „o božích přikázáních“ (Ž. 119,15. 23. 48. 78. 148.).
číst dál