Meditace

V 21. století je meditace jednou z předních přirozených metod, jak bojovat se stresem, zlepšit si paměť, koncentraci a produktivitu. Když budeme meditovat každý den, nejen že se budeme cítit jako znovuzrození, ale dosáhneme i propojení mysli a těla a tak převezmeme kontrolu nad svým zdravotním stavem a instinktivně si začneme vytvářet zdravější návyky. Začneme lépe vnímat lidi kolem sebe a to pozitivně ovlivní náš partnerský vztah a naše mezilidské vztahy vůbec. Dostaví se pocit sebevědomí a naše životní cíle se vyjasní. číst dál

Německý psychiatr dr. Hans Berger prováděl ve dvacátých letech jisté experimenty, při nichž připojoval pacienty na elektroencefalograf. Zjistil, že mozky pacientů vysílají vibrace, které se liší svou frekvencí a povahou, avšak z obavy, že se v lékařských kruzích zesměšní, svá data nezveřejnil. Když nakonec v roce 1929 své výsledky publikoval, svět se dověděl, že mozek vysílá kmity, které se pohybují mezi osmi až třinácti cykly za sekudu. Berger je nazval alfa rytmem. Jak W. Grey Walter vysvětlil ve své knize „The Electrical Activity of the Brain” (Elektrická aktivita mozku) alfa rytmus „je možné rozlišit pomocí té části mozku, ze které je vysílán, téměř pokaždé je nejvýraznější v zadní části hlavy, kde nervové signály z očí dosahují v mozku svého cíle (zrakové centrum v týlním laloku mozku). Dále je obvykle největší a nejpravidelnější, když má člověk zavřené oči a jeho mysl je v klidu.“ Další typ elektrické aktivity mozku, který se ztotožňuje se stavem, kdy lidé využívají všech pět smyslů a vytvářejí třináct až osmnáct vibrací za sekundu, vešel ve známost jako beta rytmus. Pomalejší frekvence se nazývá theta, a pod pět kmitů delta rytmus. číst dál

V sedmdesátých letech byla meditace považována za pochybnou praktiku. Široká veřejnost na ní hleděla s nedůvěrou pro její východní původ a stejně nedůvěřivě pohližela na stoupence hnutí  hippies a kultisty, kterí se stavěli za její pozitiva. V nejlepším případě ji veřejnost považovala za dočasné poblouznění lidí zabývajících se spiritismem a okultismem, v nejhorším případě za ďábelský způsob, jak přivést nevinné jedince ke ztrátě víry a k mrzkému hříchu.  číst dál

Meditace, kterou lze volně popsat jako cvičení o samotě, při němž člověk zaměřuje pozornost do svého nitra, není v žádném případě novým objevem. Je praktikována po staletí a v západní tradici se pravděpodobně poprvé objevuje u Egypťanů, kteří ji využívali k náboženským účelům od 4000 př.n.l. až do pádu civilizace. Starověcí Hebrejci také nepochybně praktikovali meditaci a nejstarší zmínka o této praktice ve Starém zákoně se týkala Izáka, který „odešel v podvečer rozjímat na pole“, když čekal na svou snoubenku Rebeku, která přijížděla do jeho království (Gen. 24, 63). Později v historii dával Jozue svým lidem tyto rady: „Tato kniha zákona neodejte od tvých úst; ale budeš o něm rozjímati dnem i nocí, abys mohl zachovávat a čini vše podle toho, co je v něm psáno: jedině pak učiniš svou cestu příznivou, jedině pak budeš mít velký úspěch“ (Joz. 1, 8). Kniha žalmů obsahuje několik zmínek o meditaci, obzvláště pak žalm 119, který zdůrazňuje důležitost rozjímání „o božích přikázáních“ (Ž. 119,15. 23. 48. 78. 148.). číst dál