Jazyk psychologie používá pro zlaté vidění světa slovo optimismus, které se často stává terčem posměchu. Šedivý pohled na život se nazývá pesimismus a růžové brýle jsou synonymem naivity. Psychologové se dlouho domnívali, že nejrealističtější pohled na svět mají lehce depresivní jedinci. Pesimisté podle nich nemají klapky na očích a měli by být schopni zhodnotit situace lépe než optimisté. Jakmile se ale nejedná o testy podobné hrám, nýbrž o skutečné situace každodenního života, jsou optimisté popravdě mnohem realističtější a pragmatičtější než pesimisté.
Optimisté jsou lidé, kteří své potíže vnímají jako přechodné, zvladatelné a vázané pouza na určitou situaci.Můžeme od nich slyšet: „Proč si s tím dělat těžkou hlavu? Vždyť to není na celý život. Nějaké řešení už najdu.“ Pesimisté naopak věří, že jejich problémy jsou neměnné. Věří, že jejich život se do pořádku nedá a že se všechny problémy vymykají jejich kontrole. Zároveň se domnívají, že zásadní chyba je v nich samotných a zastávají názor, že daná situace je bezvýchodná. Na pesmismus se úzse váže nejistota. Pesimisté vždy myslí na nejhorší a natrvalo propadají úzkostem a pochybám. Stávají se z nich zachmuření, nevrlí a stísnění lidé, kteří ztrácejí důvěru v okolní svět i sebe sama a neustále očekávají, že budou zavrhováni, šikanováni a přehlížení.
Pro optimistu slovní spojení „vzdát se naděje“ neexistuje.
Člověk ze sebe vždycky může:
-
vydat víc a nepropadat skleslosti, poraženectví nebo znechucení
-
zmírnit škody a nepouštět všechno k vodě
-
najít náhradní řešení a nerýpat se ubožácky ve vlastních nezdarech
-
znovu vystavět to, co bylo zničeno a neříkat si, že je všechno ztracené
-
pohlížet na momentální situaci jako na výchozí bod, neoplakávat minulost a nežehrat na přítomnost
-
začít od nuly a neskončit s nulovým výsledkem
-
pochopit, že je zásadně důležité směrovat úsilí tam, kde se to jeví nejlepší, nenechat se ovlivnit nerozhodností a fatalismem
-
využít každý okamžik a vyvíjet se
-
vážit si věcí
-
jednat
-
užívat si vnitřního míru a neztrácet čas omíláním minulostí a strachem z budoucna.
Každý z nás se rodí s určitými předpoklady pro růžové brýle a každého z nás nasměrovává k pesimismu či optimismu vliv lidí, kteří nás vychovávají. Náš pohled na svět může v průběhu života doznat nemalých změn, neboť mysl je tvárná. Optimismus spočívá ve vyzdvižení potenciálu proměny, o kterém již nejednou byla řeč a který se nezávisle na okolnostech nachází v každém z nás. Právě on dává v konečném důsledku lidskému životu smysl. Krajní pesimismus je totéž jako myslet si, že život nestojí za to, aby ho člověk vůbec žil. S krajním optimismem se naopak pojí vědomí, že každý okamžik našeho vědomí je jako poklad, nehledě nato, jetli ho provází radosti nebo nepřízně osudu.
Zdroj: Matthieu Ricard, Kniha o štěstí