Neurolingvistické programování – jak to všechno začalo

V polovině 70. let mnozí psychoterapeuti již nějaký čas používali nové metody, pomoci kterých dosahovali velmi dobrých výsledků a délka psychoterapií se zbavovala své časové náročnosti. Tyto metody byly součástmi nové disciplíny, která se rychle rozšiřovala, ale ještě neměla svůj vlastní název. Traduje se, že její tvůrce se spoluzakladatelem se sešli někde v lesní chatě u skleničky dobrého, červeného, kalifornského vína s tím, že pro disciplínu vymyslí název nejpříhodnější. Vznik této disciplíny se však datuje o něco dříve.
V 60. letech manželka psychiatra a šéfa nakladatelství Roberta Spitzera najala pro jejich syna jako učitele hudby na bicí mladého učitele Richarda Bandlera. Brzy si manželé Spitzerovi povšimli Richardových vyjímečných schopností a dovedností. Richard Bandler byl velmi otevřený, pohotový, zajímal se o filosofii a hlavně na sebe upozornil způsobem, jak vyučoval hudbu. Pan Spitzer ho nakonec přijal v nakladatelství, kde mu svěřil oddělení, které vydávalo videa a audia z oblasti osobního rozvoje.
Počátkem 70. let Richard Bandler začal studovat na univerzitě v Santa Crus. Tady poznal Fritze Persla a jeho psychoterapeutické mistrovství. V roce 1972 dostal Robert Bandler od svého mentora Roberta Spitzera pro něho potěšující úkol, aby zpracoval materiály o metodě Geldstat Fritze Persla. Robert Spitzer analyzoval videa a audia z Perslových psychoterapeutických sezení a stále hledal odpověď na otázku, v čem spočívá opravdovost a úspěch Perslovy práce. Začal ho ve všem napodobovat. Když mu Univerzita v Kalifornii umožnila mít vlastní psychoterapeutickou skupinu, brzy dosáhl fenomenálního úspěchu. Jeho výsledky a nadšení zaujaly samostatného vědeckého pracovníka univerzity Johna Grindera. Oba začali zkoumat, co stojí za úspěšnosti terapie Geldstat a Grinder začal modelovat Brandlera.  
Modelování se stalo klíčovým slovem nově vznikající metody. Je to proces, který je postaven na naučení se, jakým způsobem je možné specifické schopnosti jednoho člověka předat druhému člověku tak, aby je mohl prakticky využít.
 Grinder analyzoval to, co Bandler dělal v průběhu psychoterapeutických sezení, identifikoval klíčové vzorce, učil se je a testoval je v jiné psychoterapeutické skupině. Ukázalo se, že v krátké době měl stejně dobré výsledky jako Bandler.
Jejich práce začala být známá a tak s nimi navázali kontakt vynikající psychoterapeuti Virginia Satir a Milton Erikson. Bandler s Grinderem jim nabídli svůj způsob modelování pro jejich práci s klienty. Tak vznikly první modely Meta model a Model Miltona.
Zájem Bandlera a Grindera se nezaměřoval jen na psychoterapii. Věnovali se modelování obchodníků, managerů a leadrů, obecně lidí úspěchu. Rychle vznikaly vedlejší modely a ukázalo se, že existuje řada univerzálních vzorců v oblasti komunikace a práce s myšlením. Na základě prací expertů kolem Bandlera a Grindera vznikla v polovině 70. let nová disciplína.
Jak s oblibou tvrdí můj mentor, asi to nebyla jediná sklenička dobrého, červeného, kalifornského vína, kterou Bandler a Grinder spolu tehdy vypili, ale i tak došli ke společnému závěru, že nová disciplína se bude jmenovat NEUROLINGVISTICKÉ PROGRAMOVÁNÍ.