Facebook – lapač času

Zuckerberg vytvořil fantastickou věc, ale to nic nemění na tom, že mě to v poslední době nějak dráždí. Fanpage mají firmy, blogy, časopisy, komunity i já. Docházím k tomu, že je to nutnost. Přichází mi řada fajn věcí od lidí, které jsem si vybrala, ale bohužel i to ostatní. Je to zatraceně časově náročné a tvůrce servisu by měl dostat světovou cenu za umění přilepit člověka na neohraničený čas. Každý výpis vede k jiné osobě, která poskytuje odkazy na fotografie, komentáře  a další. Pobyt na těchto stránkách nemá konce. Dobré je mít Time Tracker. Díky jemu se snadno zorientuji, kolik času strávím na FB.
Skutečnou hodnotu facebooku ať každý posoudí sám. Položila jsem si sama sobě otázku, do jaké míry sezení na FB zlepšuje kvalitu mého života a jestli informace, které dostávám pomocí tohoto kanálu, stojí za čas, který mu věnuji. 
Podívám se „novinky” a zjistím, kdo mi poslal odkazy na videa a články, které mě zajímají. To je dobré. Dále se dozvím, kdo změnil svůj profilový obrázek a tady znejistím, jak tento fakt využiju. Pár osob okomentovalo fotografii někoho jiného, ale proč to mám vědět já? Někdo napsal, že je mu smutno, veselo, zle, jde se právě sprchovat, odchází na party, už se vrátil domů a má kocovinu. Pět procent informací je dobrých a zajímavých, ale co ten zbytek? Ten je odsouzen ke smazání. Hry, aplikace, události..., žasnu na co lidi mají a obětují svůj čas. Podle mého názoru větší hodnotu mají blogy.
Kvízy jsou třešničkou na dortu. Opravdu nechci vědět, jaký jsem druh ovoce, jaká je moje budoucnost a co znamená moje jméno. Nechci ani vědět, jaký u mě dominuje charakterový rys a jakým bych byla pokemonem. Je mi to jedno. Ignoruji tento typ poznání od zhora dolů a upravila jsem si svůj názor na lidi, kteří mi tento druh zábavy posílají.
Ráda okomentuji krásnou fotografii, ale proč musím obržet oznámení každého následujícího komentáře? A když je nechci, musím najít, kde se to vypíná? S nějakou samozřejmostí to není obráceně.
Usmívám se, jak mi je podsouvána sugesce, koho všechno můžu znát a přizvat do svých přátel. To, že jsem s někým chodila do školy neznamená, že znám jeho bratrance. Myslím, že i on by se divil.
Tisíce lidí se pomoci FB vzrušují životem jiných osob. Čtou a slídí, v kterém místě na světě někdo ze slavných osobností právě je a co  tam dělá. Problém je v tom, že oni sami nedělají nic. Nic pro to, aby jejich život byl trochu lepší.
Je rozdíl mezi čtením o osobním rozvoji a realizaci změn, čtením o finanční nezávislosti a budováním podnikání, je rozdíl mezi sledováním pornofilmů a sexem v praxi.
Pokud píšu web o osobním rozvoji, motivaci, prosperitě, zvládání času a minimalismu, nechci po svých čtenářích, aby měli přehled o všem, co se šustne u mě na mém Fanpage, aby znali každou větu, kterou dodám, každý link, který vložím a každé moje rozhodnutí. Budou znát můj život a ten jejich jim bude utíkat mezi prsty.
Facebook využívám jako mobil. Beru ho do ruky, když chci někomu zavolat, nebo napsat. FB používám stejně. Otevřu, napíšu, zavřu. V obou případech se dívám, kdo mi píše a to čtu. FB využívám, když chci s někým mluvit a nemám na něho číslo ani e-mail. A samozřejmě akceptuji pozvání mezi přátelé.  
Tento přístup mi dobře funguje a svým klientům často doporučuji „Facebookovou abstinenci“.
www.zivotbezlimitu.com