Meditace, kterou lze volně popsat jako cvičení o samotě, při němž člověk zaměřuje pozornost do svého nitra, není v žádném případě novým objevem. Je praktikována po staletí a v západní tradici se pravděpodobně poprvé objevuje u Egypťanů, kteří ji využívali k náboženským účelům od 4000 př.n.l. až do pádu civilizace. Starověcí Hebrejci také nepochybně praktikovali meditaci a nejstarší zmínka o této praktice ve Starém zákoně se týkala Izáka, který „odešel v podvečer rozjímat na pole“, když čekal na svou snoubenku Rebeku, která přijížděla do jeho království (Gen. 24, 63). Později v historii dával Jozue svým lidem tyto rady: „Tato kniha zákona neodejte od tvých úst; ale budeš o něm rozjímati dnem i nocí, abys mohl zachovávat a čini vše podle toho, co je v něm psáno: jedině pak učiniš svou cestu příznivou, jedině pak budeš mít velký úspěch“ (Joz. 1, 8). Kniha žalmů obsahuje několik zmínek o meditaci, obzvláště pak žalm 119, který zdůrazňuje důležitost rozjímání „o božích přikázáních“ (Ž. 119,15. 23. 48. 78. 148.).
První křestané používali meditaci často a v samém počátku křesťanského hnutí ji museli praktikovat všichni, neboť Kristus praví: „Proto si to nejprve vyjasněte ve svých srdcích, abyste se nestarali, jak máte odpovědět,“ (Luk. 21,14), a apoštol Pavel poučoval Timotea, aby „rozjímal nad těmito věcmi; aby se jim plně odevzdal; ať může být jeho prospěch zjevný všem“ (I Tim. 4,15). Později se tato praktika stala polem působnosti pro ty, kteří se zaslíbili řeholnímu životu v různých církevních řádech, mezi nimiž byla i španělská sv.Tereza z Avily, jejíž pojednnání s názvem Vnitřní hrad popisuje jednotlivá stadia, kterými člověk prochází na cestě k Bohu, jak postupuje v meditaci. Na toto svědectví z roku 1577 vnitřně navazuje pokorný bratr Lawrence, který se stal karmelitánem v Paříži roku 1666 a jehož dopisy ukazují, že učinil meditaci součástí každého bdělého okamžiku svého života.
Přesto se meditace neomezuje pouze na stoupence duchovenstva. Bezpočet laiků ji využívalo a velebilo její přínos a užitek, protože zjistili, že je účinná.
Samozřejmě nikdo zcela nevědl, jak meditace funguje. A proto její zastánci – jako sv.Tereza a bratr Lawrence – byli schopni vést a instruovat druhé jenom podle svých osobních zkušeností. V současnosti však začínáme chápat proč a za jakých okolností může docházet k změněným stavům vědomí, jakým je meditace. Zároveň začínáme tyto stavy postupně přijímat jako projevy přirozeného fungování mysli.
Zdroj: Sanders G. Laurie & Melvin J. Tucker: Centering
2024 ©